Česká jména: vraní noha (Hájek 1562), jitrocél vranínoha, kolocír (Presl 1846), kolocír (Sloboda 1852), jitrocel vranožka (Dostál 1950), jitrocel vraní nožka (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: skorocel vrania nôžka (Dostál 1950)
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Jižní Evropa (Pyrenejský, Apeninský a Balkánský poloostrov), dále Izrael, Libanon, Egypt, středomořské ostrovy, severozápadní Afrika, ostrovy Makaronésie, pobřežní pásmo západní Evropy (od západní Francie a Británie až po jižní Skandinávii a baltské pobřeží Německa), izolovaně i v oblasti Perského zálivu, druhotně zavlečen i do vnitrozemí střední Evropy, na západní pobřeží Severní a Jižní Ameriky, do jižní Afriky, jižní Austrálie a na Nový Zéland. Velmi proměnlivý taxon, rozlišuje se několik poddruhů.
U nás byl zaznamenán přechodný výskyt v okolí Brna a na haldách na Ostravsku, šíří se i podél silnic a dálnic.
Ekologie: Roste na písčinách, skalních útesech, podél cest, na rumištích, převážně v pásmu nížin. Kvete od dubna do října.
Popis: Jednoletá, dvouletá až vytrvalá bylina, 3–30 cm vysoká, listy v přízemní růžici k zemi přitisklé, čepel v obrysu eliptická, peřenoklaná až peřenosečná, chlupatá nebo olysalá, stvoly přímé, častěji nápadně obloukovitě prohnuté, bělavě chlupaté, klasy válcovité, až 10 cm dlouhé. Plodem je tobolka.
Fotografováno dne 29. 6. 2005 (Portugalsko, Madeira, severní pobřeží, útes u Seixalu).